Dechová cvičení

Je známo, že dýchat musíme hlavně kvůli zásobování organismu kyslíkem, který je nezbytný nejen ke spalování živin přijatých z potravy, ale napomáhá i při mnoha dalších procesech. Z toho důvodu je nutné věnovat dostatečnou pozornost správnému a úplnému dýchání. Nejprve si popišme základní tři dechové fáze:

1/ Výdech, jenž symbolizuje předávání či navenek orientovanou aktivitu.

2/ Pauza, tzn. chvíle klidu, kdy máme procítit připravenost k přijetí a očekávání nového.

3/ Nádech, tj. otevření se a přijetí daru, který je předpokladem pro přežití. Z něho by bez zjevného přerušení měl vyplynout další výdech.

Takto by měly v určitém rytmu, závislém na daném člověku i na momentálně prožívané situaci, harmonicky plynout dechové fáze. Často však mnozí neúměrně zkracují některé fáze, z čehož mohou vyplynout různé poruchy.  Například nedostatečný výdech má za následek, že v těle zůstává přebytečný oxid uhličitý, jehož vysoké koncentrace vedou u člověka ke zkracování dechu, ochrnutí dechového centra v mozku, jakož i ke zvýšení krevního tlaku či dalším problémům.

Pohyb, ať tělesný, při práci nebo cvičení, jakož i ten, který přirozeně doprovází náš dech, je důležitý nejen z hlediska normálního chodu organismu, ale napomáhá též k lepšímu proudění tělních tekutin i energií.

Jak správně dýchat

V prvé řadě je potřeba začít si dechu všímat a uvědomovat si jeho průběh a rytmus. Tím můžeme sami zjistit, kde děláme chyby. Mnohé školy doporučují při dýchání počítat, sledovat hodinky apod. To může mnohým napomoci právě k uvědomění si chyb dechu a jejich nápravě.

Uvedené postupy však vyplývají z činnosti rozumu, majícím sídlo v předním mozku. Dýchací centrum je však umístěno v zadním mozku (prodloužené míše), odkud jsou řízeny nejdůležitější život udržující procesy. Dýchání je sice možné přechodně ovlivňovat rozumem, ale po většinu času je podvědomě kontrolováno právě mechanismem tohoto dýchacího centra.

Proto je třeba „probudit“ tento přirozený mechanismus regulace dechu, tzn. nalézt odpovídající rytmus dechu. Přitom není nutné dodržovat stejně dlouhé doby jednotlivých fází. I z hudby je známo, že rytmus neznamená jen opakování předchozího, ale živoucí a za sebou řazený pohyb na stejném základě a dle určitého druhu. Dech je až do nejmenších podrobností výrazem individuality, kterou nemáme potlačovat, ale naopak je třeba ji rozvíjet.

Chceme-li zlepšit své dýchání, měli bychom se v prvé řadě zaměřit na dokonalý výdech, který by neměl být kratší, než je nádech.Dokonalý výdech totiž napomáhá k tomu, abychom se mohli z plných plic nadechnout! Není rozhodující, zda dýcháme ústy či nosem, neboť to se musí podřídit momentálním možnostem i požadavkům těla, například na zvýšené množství potřebného vzduchu při cvičení.

Nadechování nosem je však důležité při nízké okolní teplotě a hlavně tehdy, je-li okolní vzduch znečištěný. V nose se na přítomných chloupcích, zvlhčeném povrchu a hlenu nosní dutiny zachycují různé škodliviny, jako jsou třeba kouřové zplodiny. Z toho vyplývá i pravidlo, že výraznější pohybovou aktivitu je vhodné provádět pouze na čistém vzduchu!

Vraťme se však k  fázím dechu. Po pauze má zčerstva následovat další nádech. Při dýchání je třeba využívat celou kapacitu plic, tzn. jak spodní část, tak i oblast pod klíčními kostmi. O tom, zda se do dechu zapojují všechny potřebné partie, se můžeme přesvědčit přiložením dlaní na různá místa a vnímáním pohybu těla. Důležité je věnovat pozornost i oblasti břicha, obzvláště tzv. „středu“ mezi pupkem a prsní kostí.

Ke zlepšení dechu i celkovému rozpohybování těla může výrazně napomoci následně uvedené cvičení, které je třeba nejprve prakticky vyzkoušet, přičemž je důležité vnímat i své vnitřní prožitky. Pouze vnější provedení, jako je třeba gymnastické cvičení, zůstává pouze vnější a povrchní. Skutečná změna nastane teprve tehdy, když se plně odevzdáte tomu, co právě děláte.

Na cvičení si vyhraďte čas, kdy máte klid. Pak již potřebujete jen trochu místa, abyste se mohli volně pohybovat. Pokud cvičíte v místnosti, je vhodné ji předem vyvětrat. Také je třeba pevná stolička odpovídající výšky s tvrdším povrchem.

Mělo by se začínat protahováním a poté pokračovat cviky od spodních partií (nohou) k vrchním. Zvýšenou pozornost je třeba věnovat cvikům, vztahující se k místům, v nichž cítíte bolest nebo tam máte určité zdravotní problémy. Vždy by se měly procvičit nohy, kolena a pánev, aby se utvořil solidní základ, na který se lze spolehnout. Teprve pak může napětí odtéci odshora dolů (při zablokovaných spodních partiích to není možné). Z toho důvodu je třeba procvičit i střední oblast trupu a záda, chcete-li uvolnit ramena a šíji.

Zdroj: z knihy „Atmen: ein lebendiges Geschehen“ od Susanne Barknowitz.